🧠 Věda & Láska

Zamilovanost je jeden z nejintenzivnějších neurochemických stavů, který známe…

Když se zamiluješ, tvůj mozek se přepne do speciálního režimu. Rozsvítí se v něm hluboká centra odměny spojená s touhou, motivací a závislostí. Mezi nimi i části zvané ventrální tegmentální oblast a nucleus caudatus, který produkují vysoké dávky dopaminu -> chemické látky zodpovědný za pocity slasti, radosti a euforie.

Dopamin je to, co cítíš, když ti pípne zpráva od někoho, na kom ti záleží. Je to ten příval štěstí, který tě přinutí usmát se jen proto, že tě někdo políbil na čelo. A je to taky důvod, proč se na druhýho upneš víc, než si plánoval/a.

Neurologové dokonce zjistili, že zamilovanost působí na mozek stejně jako kokain. Aktivuje ty samý oblasti, vyvolává podobnou euforii a navozuje stav, kdy toužíš po další dávce. Jenže tou dávkou je ten druhý člověk.

A mozek jde ještě dál. Aby ti pomohl vytvořit silné pouto, začne vypínat části zodpovědný za negativní emoce, sociální posuzování a strach. Tlumí aktivitu amygdaly -> centra, který běžně varuje před nebezpečím nebo říká „Pozor, tady něco nesedí.“ Jinými slovy, zamilovaný mozek vědomě ignoruje chyby. Nevidíš je, protože je jednoduše nezpracováváš.

Není to nedostatek úsudku. Je to přírodní záměr.

Láska tě potřebuje chránit před pochybnostmi, aby ses vůbec odvážil/a otevřít.

Takže když tě někdo okouzlí a ty ho vidíš jako dokonalýho, možná je to částečně pravda. Ale hlavně je to chemie.

Silná, krásná a řízená samotným mozkem.